Velikost textu:   A    A    A

Fotohrátky s fotografem Jirkou Mormanem

Regionální muzeum Teplice 21.7.2014

  

Sluneční clona, expozice, ostření, ohnisková vzdálenost, optický zoom nebo třeba sjednocení bodů. Pro toho kdo občas vezme do ruky fotoaparát nejsou určitě tyhle pojmy až tak cizí, ale většina fotoamatérů a příležitostných rodinných fotoreportérů mi jistě dá za pravdu, že stejně nejlepším vynálezem je automatika současných digitálních „kompakťáčků,“ která umožňuje vytvořit fotografie i naprostým laikům, kteří si teoretickými znalostmi moc hlavu nelámou. Člověk si zkrátka vystačí s minimem informací a k tomu si osvojí pár funkcí.

Na druhé straně, jsme permanentně konfrontováni s faktem, že technika jde neustále dopředu a ačkoli se názory na tuto skutečnost mohou lišit, není vůbec od věci, dozvědět se občas něco nového.Většinou totiž zjistíme, že existují „finty“ a „vychytávky,“ o jejichž využívání nás ochuzuje pouze naše nevědomost. A to je samozřejmě věčná škoda, už jen proto, že si je zaplatíme v ceně výrobku. Ale zkuste si přečíst návody a manuály k použití – neznám nic méně záživného a víc nesrozumitelného, nemluvě o kvalitě překladu, pokud se mi tedy po usilovném hledání konečně podaří najít v babylónské změti jazyků češtinu. To si zkrátka jednou takhle koupíte foťáček a těšíte se, jak si spolu budete užívat, ale jen do doby než otevřete tu malou přiloženou knížečku nebo DVD s návodem k použití. Zpravidla po přečtení prvních pár řádků se začne normální smrtelník raději pídit po nějaké spřízněné duši, která by ho „polopaticky“ a trpělivě zasvětila. (Ponechám stranou, že chytřejší smrtelník si nechá poradit od odborníka ještě před nákupem:-)) )

A když je tou duší shodou dobrých okolností profík a fajnšmekr, kterému se tahle činnost stala celoživotní láskou, povoláním i koníčkem a ještě je ochoten se s vámi podělit o své zkušenosti s vtipem a šarmem sobě vlastním, pak nudný manuál můžete opravdu s úlevou schovat do šuplíku a raději se zeptat našeho kamaráda, Jirky Mormana, přímo. Ve víru fotohrátek jsme si užili naše červencové odpoledne. A samozřejmě jsme to všechno vzorně nafotili.:-))) Lépe řečeno, vyfotili jsme se navzájem, ale taky jsme fotili zajímavý zadní trakt teplického zámku, kam obvykle nemá veřejnost přístup. Propojili jsme teorii, praxi, pohodu, legraci, dobrou náladu, pobyt na čerstvém vzduchu i příležitost k přátelskému „pokecání“ ve stínu krásného stromu – viz.opět naše fotogalerie. Vydrželo nám to dvě hodinky. Teprve pak přišla bouřka – počasí na nás tedy zas jednou bylo hodné.

Musím říct, že jsem konzervativec – nerada měním věci. Možná je na vině známá básnička Jiřího Wolkera, možná za to může můj lehce iracionální pocit, že zážitky, s kterými je mám spojené, zaniknou společně s nimi. Nechávám je u sebe proto opravdu „dožít“ až do času rozpadu. Tak to mám s mobilem, tak to mám i s foťákem. Je to digitální stařeček a náš vztah je oboustranně nostalgický. On se snaží být funkční a já to kvituju – občas ho v kabelce beru sebou ven, občas udělám pár fotek a občas „závidím“ Jirkovi Mormanovi jeho fotky, protože to je samozřejmě úplně jiný „level.“:-))) Jirku si ovšem nedovedu představit bez foťáku (snad mi to odpustí) ani ve sprše a taky je mi jasné, že srovnávat Boeing 747 s mouchou vůbec nemá cenu. Takže zůstává „jen“ obdiv – ovšem nikoli němý, protože na něj teď a tady prozradím jeho vlastní slova. Do mailu totiž napsal: „Ono naučit se za hodinu fotografovat nejde. Já se to pořád učím, již asi padesátpět let.“ Myslím, že k tomu není co dodat. Je to zkrátka „pan fotograf,“ profesionál a sympaťák každým coulem, a další fotohrátky jsou už v plánu....

P.S. Ve fotogalerii najdete názornou ukázku fotomontáže Jirky Mormana přímo z místa činu – aneb typ jak se dá taky kouzlit s fotkami.... schválně, jestli ji poznáte:-)))

 

Autor: Dana Marková

 

 

Komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář


Vkládat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlásit se můžete zde.